Je nam to trochu lito, ale narocnejsi cast nasi cesty mame za sebou.
Plany se trochu zmenili, nejdriv jsme chteli na trek, hned po priletu do Nepalu. Kathmandu je strasne prasne a ja jsem po prvnich dnech pesiho chozeni po meste onemocnel. Proto jsme se rozhodli nejdriv se vylecit v teple na jihu Nepalu v Chitwanu. Objednali jsme letenku do Lukly tedy az na 26. brezna a vyjeli na vylet, ktery byl super. Ja se vylecil, ale stafetu po mne prevzala Ivanka a ochorela presne den pred odletem do hor. Odleteli jsme, ale s tim ze si dame volny den na kuryrovani. Trifazove antibiotika uz byly nasazeny.
Ja jsem stale nevedel jestli si najmout nosice nebo nest batoh sam. Meli jsme celkem usporne sbaleno, spacaky (vypujceny v Ktm za 11 kc/den). V Lukle je spoustu nosicu, kteri cekaji na praci takze to nemel byt vetsi problem. No prileteli jsme a vydali se vychazkovou chuzi na cestu. Nakonec jsme dosli do Phakdingu coz je normalni cil prvni etapy. Druhy den jsme opet se vydali pomalu, ze se Ivanka bude lecit, dosli jsme az pod nejvetsi stoupani do Namche bazaru. Batoh jsem doposud na zadech unesl tak proc to nedat dal.
Treti den uz bylo Ivance lepe a antibiotika dobrane, pro mne hroznym stoupakem jsme dorazili do Namche. Ivanka jak kamzik, no to vlastne celou dobu, ani vyska ji nedelala zadny problem .... asi tu jiz kdysi zila .... nebo ze by tatranska pruprava.
V Namche bazaru jsme si dali aklimatizacni den, potkali jsme na hotelu 2 cechy, strasne mily par. V tom dni jsme si dali vylet k luxusnimu Everest View Hotelu v 3880 m.n.m. kde byl nadhrny vyhled, ale Everest videt nebylo. Odtud do Kumjungu a zpet do Namche. Bylo to asi tak narocny jako normalni etapa treku a dorazili az pozde odpoledne. Zase jsme potkali skupinu 11 cechu a take sli nahoru.
Dalsi den jsme sli do Tengboche, byla to celkem namahava cesta 450 m klesani, 900 m stoupani, ale Tengboche jsme se dockali. Bylo to tam nadherne, novy pohled a vsude okolo nas byly Tatry. Ubytovali jsme se v nenapadne lodgy, kam jeste prisel jeden amik, tri rusaci a dva kluci z Chile. Atmosfera byla magicka. Nas dido - pan domaci, u ktereho jsme bydleli, byl budhista a koreny mel v tibetu. Vsechno se to neslo v tom duchu. Nepopsatelne. Stale byl vysmaty. Jeho tchan / svokor byl Dawa Tenzing, sherpa, ktery se ucastnil expedice na Everest s E. Hilarym v 1953. Ukazoval nam spousty fotek a originalnich dokumentu - vyznamenanich a dekovnych dopisu, ktere mu byli zaslany treba z Buckinghamskeho palace. Tento den jsme se ocitli v daleke budoucnosti, jelikoz v Tibetu je tento rok 2139.
Sesty den jsme z naseho pokoje videli poprve Everest. Sli jsme se projit do klastera, kde nas provedl mistni mnich. V techto mistech jsme dali novy smer naseho dalsiho spolecneho zivota. Vydali jsme se do Dingboche .... kolem obeda zacalo snezit a meli jsme celkem krizy, protoze jsme mysleli ze tam nikdy nedojdeme. Po caji a polivce jsme dostali novou energii a nakonec jsme dosli a i pocasi se vylepsilo.
Sedmy den jsme meli jako dalsi aklimatizacni a sli na Chuckung. V Dingboche byla jiz strasna kosa a v noci se nedalo spat. Takze jsme vyrazili ne uplne odpocati. Nas nejvyssi cil Chukung byl uzasny, pocasi bylo super. Nahore jsme si dali jaci stejk. Tam nas obadva zacala bolet hlava, tak jsme si rekli, ze nepujdeme na dalsi etapu do Lobuche. Chteli jsme to vse na pohodu a ne se honit za nejakou metou nebo trofeji, tak jako bylo videt u mnoha trekaru po ceste.
Osmy den jsme sli nazpatek do Tengboche ..... potkali zase nekolik cechu a i jednu cesku, ktera se vracela s guidem, kvuli vyskove nemoci..... Cechu jsme jeste potkali hodne a temer vsichni sli bez nosicu az na tu jednu organizovanou skupinu 11 lidi. V Tengboche jsme zase videli Everest.
Devaty den do Namche ..... snezilo. Desaty den do Lukly ... prselo. Byla to celkem i dlouha a narocna etapa, sli jsme z poslednich sil.
Jedenacty den jsme hned rano odleteli. S letami jsme meli velke stesti, protoze vsichni ti Cesi co jsme potkali meli problemy s odletem a lety jim prekladaly.
Nyni jsme v Kathmandu a v utery 10.4. odletame do Singapuru, kam dorazime ve stredu rano. Uz se nam to krati a nejradeji bychom si to jeste prodlouzili.
Chteli jsme dat jeste post o Nepalu vseobecne, ale to osobne, abychom meli o cem povidat.
Davat fotky na net je totiz s timto internetem na dlouho a je nam lito promarneneho casu.
Mejte se a prikladame link na fotky z treku, snad to bude fungovat
https://picasaweb.google.com/111578144864141539875/Himalaje2012?authuser=0&feat=directlink
Další den jsme právě jeli na výlet okolo ostrova a i na neobydlený ostrov PhiPhi Leh kde je zrovna ta legendární Maya Beach. Mě osobně se celkem líbila..... měli jsme teda několik zastávek a šnorchlování nás tedy taky zklamalo a něco co jsme zažili na Tiomaně se rozhodně neopakovalo. Na tomto výletu jsme poznali ale párek prímových Blaváků a strávili s nimi celý den až do rána :-) Na tomto ostrově se totiž paří ve velkým a všude jsou fire show. PhiPhi ale dle našeho pohledu je krásný na fotkách, ale ve skutečnosti bych ho klidně vynechal. A není to jen náš názor.
Možná právě kvůli jazykové bariéře jsme cestovali o pár hodin déle .... ale zase to bylo prímový. Autobusama, ve kterých snad nikdy nejeli turisti, karaoke v autobuse, ..... Směr byl vesnice Khura Buri odkud odplouvají lodě. Strašně jsme se těšili a po celém dni dorazili do cestovky k Tomovi, který organizuje právě přepravu a ubytování v mořským parku Surinský ostrovy. Ten nás hned však zpražil, s tím že nás nepotěší a zítra se park zavírá. Má otevřeno 6 měsíců v roce a zavírá se kvůli monzunovému období. Lonely planet sliboval ještě o 14 dní víc. No cuž co se dá dělat. V plánu bylo strávit zde 6 dní a fakt to mělo být to nejlepší co jsme zatím v Thajsku mohli vidět. Nebylo dost času na to přejet někam dál a tak jsme skončili na nedalekém Ko Phayam a bylo krásně. Relax, romantické ubytování, masáže, velmi málo lidí, klid, avšak moře bylo velmi rozbouřené a dovádět v příboji šlo jen chvíli. Monzunové období už pomalu začínalo, a jeden celý den nám propršel.
V Bangkoku strávili tři dny. Původní záměr byl nakupovat, ale to se nám moc nepovedlo. Ač stánků a všeho je všude dost a i levné, tak prostě nejde vybrat normální věci. Takže i nakupování nás zklamalo.
Závěr zprávy z Thajska, bylo fajn, ale koupání, dokonale čisté a klidné moře ani proslulých palačinek jsme se nenabažili dosyta ..... asi jsme jeli s příliš velkým očekáváním, nebo byli v nesprávnou dobu na nesprávných místech.
Ostrov Tioman patri k nejlepsim lokalitam na potapeni a snorchlovani. Velmi prijemne misto a ostruvek, skoda ze jsme tam byli jen 2 a pul dne. Protoze nic hezciho jsme zatim nevideli. Krasna azurova voda, snorchlovat se dalo i u plaze a spousty krasnych ryb a koralu. Byli jsme i na vyletech za snorchlovanim a podmorsky svet byl neco neuveritelneho.
Následoval balzám pro duši a pak i posezení, které nakonec trvalo až do druhého dne po obědě. Jojo, ale mne hlava nebolela. Hurá. Bylo výtečně. 
