Ani jsem nezplňoval blog při naší pánské cestě po Filipínách bližšími zážitkami. Jedním slovem bylo báječně, ať již to bylo na Pallawanu v El Nidu, kde moře a bacuitské ostrovy byly téměř dokonalé, Cebu City svojím temperamentním asijským duchem nebo i na Boholu, kde jsme navštívili slavné čokoládové hory a vodopády Antiquera a tam i trochu nehezkým zážitkem předvádění nejmenších opiček nártounů .... skoro jejich trápením aby se s nimi turisti vyfotili.
Nebo i sopka Mt. Pinutabo, která neuvěřitelně chrlila ještě před dvaceti lety. I město hříchu Angeles jsme navštívili.
Ale nejlépe bylo v horách na ostově Luzon v Cordilerách ... božský klid v Sagadě a v rušném Banaue. Rýžové terásky v Batadu s výletem, všude poplivané od žvýkání betelových ořechů, život od 6 rána do 9večera, první svezení na tricyklu .... Lonely planet nám pomohl a nenechal ve štichu a Manilou jsme proklouzli s grácií a po celou dobu vše klapalo jak po drátku.
A náš výlet má ještě větší význam a některým členům naší výpravy třeba ovlivní i život.
fotky z Filipín jsem dal i s popisem ke skoro každé fotce. Takže to je místo článku tady na blogu.
https://plus.google.com/photos/111578144864141539875/albums/5877553417319260625?authkey=CIfjheLf4sOlKA#photos/111578144864141539875/albums/5877553417319260625?authkey=CIfjheLf4sOlKA
No nicméně jak již jsem psal v Banaue, na severním Luzonu se mi líbilo nejvíce, skvělá hospoda Friends cafe, živá kapelka, Boracay rum. Filipínci rokeři.
Prostě mě to připomínalo tak trochu Nepál. Možná i proto se asi líbilo. No a teď již za necelý týden odlétáme směr Moskva, pak do Dílí a šup do Kathmandu.
Takže se vrátíme do zase do té stejné země jako před rokem a půl. Teď jako manželé, v Nepálu se bude psát rok 2070. Ubytovat bychom se opět chtěli v oblíbeném hotýlku Pilgrims, ale budeme o 5 cm výš než minule. Nepál a Himaláje totiž ročně rostou o 27mm, to proto že indická tektonická deska se zasouvá pod tu euroasijskou.
V plánu máme trochu delší trek než posledně. Půjdeme trek kolem Anappuren, prý nejhezčí na světě. Tak uvidíme.
Nevím jestli budeme přispívat z cest nebo ne, už i při cestě po Filipínách, kde teda nebylo tolik internet cafe, tak na to nebyl čas.
Takže, 5. října, směr Moskva.
Nebo i sopka Mt. Pinutabo, která neuvěřitelně chrlila ještě před dvaceti lety. I město hříchu Angeles jsme navštívili. Ale nejlépe bylo v horách na ostově Luzon v Cordilerách ... božský klid v Sagadě a v rušném Banaue. Rýžové terásky v Batadu s výletem, všude poplivané od žvýkání betelových ořechů, život od 6 rána do 9večera, první svezení na tricyklu .... Lonely planet nám pomohl a nenechal ve štichu a Manilou jsme proklouzli s grácií a po celou dobu vše klapalo jak po drátku.
A náš výlet má ještě větší význam a některým členům naší výpravy třeba ovlivní i život.
fotky z Filipín jsem dal i s popisem ke skoro každé fotce. Takže to je místo článku tady na blogu.
https://plus.google.com/photos/111578144864141539875/albums/5877553417319260625?authkey=CIfjheLf4sOlKA#photos/111578144864141539875/albums/5877553417319260625?authkey=CIfjheLf4sOlKA
No nicméně jak již jsem psal v Banaue, na severním Luzonu se mi líbilo nejvíce, skvělá hospoda Friends cafe, živá kapelka, Boracay rum. Filipínci rokeři. Prostě mě to připomínalo tak trochu Nepál. Možná i proto se asi líbilo. No a teď již za necelý týden odlétáme směr Moskva, pak do Dílí a šup do Kathmandu.
Takže se vrátíme do zase do té stejné země jako před rokem a půl. Teď jako manželé, v Nepálu se bude psát rok 2070. Ubytovat bychom se opět chtěli v oblíbeném hotýlku Pilgrims, ale budeme o 5 cm výš než minule. Nepál a Himaláje totiž ročně rostou o 27mm, to proto že indická tektonická deska se zasouvá pod tu euroasijskou.
V plánu máme trochu delší trek než posledně. Půjdeme trek kolem Anappuren, prý nejhezčí na světě. Tak uvidíme.
Nevím jestli budeme přispívat z cest nebo ne, už i při cestě po Filipínách, kde teda nebylo tolik internet cafe, tak na to nebyl čas.
Takže, 5. října, směr Moskva.
