jedna cesta skončila a příprava na další

Ani jsem nezplňoval blog při naší pánské cestě po Filipínách bližšími zážitkami. Jedním slovem bylo báječně, ať již to bylo na Pallawanu v El Nidu, kde moře a bacuitské ostrovy byly téměř dokonalé, Cebu City svojím temperamentním asijským duchem nebo i na Boholu, kde jsme navštívili slavné čokoládové hory a vodopády Antiquera a tam i trochu nehezkým zážitkem předvádění nejmenších opiček nártounů .... skoro jejich trápením aby se s nimi turisti vyfotili.

 


 Nebo i sopka Mt. Pinutabo, která neuvěřitelně chrlila ještě před dvaceti lety. I město hříchu Angeles jsme navštívili.










Ale nejlépe bylo v horách na ostově Luzon v Cordilerách ... božský klid v Sagadě a v rušném Banaue. Rýžové terásky v Batadu s výletem, všude poplivané od žvýkání betelových ořechů, život od 6 rána do 9večera, první svezení na tricyklu .... Lonely planet nám pomohl a nenechal ve štichu a Manilou jsme proklouzli s grácií a po celou dobu vše klapalo jak po drátku.
  

A náš výlet má ještě větší význam a některým členům naší výpravy třeba ovlivní i život.

fotky z Filipín jsem dal i s popisem ke skoro každé fotce. Takže to je místo článku tady na blogu.

https://plus.google.com/photos/111578144864141539875/albums/5877553417319260625?authkey=CIfjheLf4sOlKA#photos/111578144864141539875/albums/5877553417319260625?authkey=CIfjheLf4sOlKA



No nicméně jak již jsem psal v Banaue, na severním Luzonu se mi líbilo nejvíce, skvělá hospoda Friends cafe, živá kapelka, Boracay rum. Filipínci rokeři.

Prostě mě to připomínalo tak trochu Nepál. Možná i proto se asi líbilo. No a teď již za necelý týden odlétáme směr Moskva, pak do Dílí a šup do Kathmandu.



Takže se vrátíme do zase do té stejné země jako před rokem a půl. Teď jako manželé, v Nepálu se bude psát rok 2070. Ubytovat bychom se opět chtěli v oblíbeném hotýlku Pilgrims, ale budeme o 5 cm výš než minule. Nepál a Himaláje totiž ročně rostou o 27mm, to proto že indická tektonická deska se zasouvá pod tu euroasijskou.

V plánu máme trochu delší trek než posledně. Půjdeme trek kolem Anappuren, prý nejhezčí na světě. Tak uvidíme.

Nevím jestli budeme přispívat z cest nebo ne, už i při cestě po Filipínách, kde teda nebylo tolik internet cafe, tak na to nebyl čas.

Takže, 5. října, směr Moskva.

 

za čtyři dny se to všechno přeskládá

Tak jsou to již čtyři dny a tento blog bude po roce pokračovat. Během 24 hodin se nám zcela přeskládá naše vlajka.... Tentokráte však turistický deník bude pouze můj. Kamarádi Honza Hojer, Petr Duchoslav a Kalich plánovali tuto cestu. Když se mě poptali co budu dělat koncem dubna a jestli nechci jet s nimi, byl jsem nadšený. Protože už jsem se nějakou dobu zajímal o tuto ostrovní zemi. Nadhodil jsem to doma a kupodivu to nebylo zcela smeteno ze stolu. Toho jsem se chytl. Ale rozhodování i tak nebylo vůbec jednoduché, snad ze všech stran, úhlů .... zodpovědnost, stýskání po mojí skvělý spolucestovatelce, ale asi je třeba dělat spontánní věci. Moje slabost pro cestování je známá. Kdy ještě takováto nabídka přijde a kdy se naskytne takováto možnost. Kluci letenky už měli, já jsem si letenku pro sebe koupil až půl hodinky před vypršením rezervace (ta byla dlouhá víc jak 3 týdny). Snad jsem se rozhodl dobře. Bude to tedy tentokráte pánská jízda.

Takže cíl už znáte a lze rozklíčovat i podle vlajky -  věčně azurová obloha, pláže s bílým pískem zalité slunce,  zem prolitá krví ať již od kohoutích zápasů a nebo známými velikonočními rituály ukrižování a bičování .....

Jsou to Filipíny, země 27 sopek, země 7000 ostrovů, kde se nachází 480 z 500 známých korálů, rýžových polí v pohoží Cordiler, čokoládových hor, země kde místní řetězec fastfoodů Jolibee válcuje McDonald.
Po II. světové válce, kdy byla tato zem obsazena Japonci a následně , vliv ameriky je zde i tak trochu patrný již podle názvů měst - Angeles City, San Jose City, Santa Fe, Santiago, Santa Cruz ...

Odpoledne tento pátek budeme odlétat a následně za 19 dnů se nám zase vlajka poskládá do naší domácí reality.

Možná i z cest, když bude příležitost, čas a chuť .... přidáme nějaké příspěvky a třeba i foto.

blog znovu ožívá ...

fotky

z celkového počtu 2443 fotek jsem něco protřídil a konečně dal a doplnil alba na picasaweb ..... trvalo to, ale je to tu

nepál

https://picasaweb.google.com/111578144864141539875/Nepal2012?authuser=0&feat=directlink

himaláje

https://picasaweb.google.com/111578144864141539875/Himalaje2012?authuser=0&feat=directlink

singapur

https://picasaweb.google.com/111578144864141539875/Singapur2012?authuser=0&feat=directlink

malajsie

https://picasaweb.google.com/111578144864141539875/Malajsie2012?authuser=0&feat=directlink

thajsko

https://picasaweb.google.com/111578144864141539875/Thajsko2012?authuser=0&feat=directlink

istambul

https://picasaweb.google.com/111578144864141539875/Istambul2012?authuser=0&feat=directlink

závěr našeho cestování

Už je to více jak měsíc co jsme doma a zatím nebylo dostatek síly a vlastně ani internetové připojení abychom napsali poslední příspěvek.

 Tak tedy Thajsko měl být závěr a vlastně takový hřeb našeho putování a po trochu náročnějším putování v národním parku Sagarmatha a i rychlém přesunu po Malajsii jsme si chtěli dopřát relax, krásné pláže a relax. Byli jsme připraveni jak jsou v Thajsku prímový lidé a tak teda už abychom tam byli. Největší změnou byla strava, fakt super hned první jídlo. Konečně pořádné jídlo a chutě se báječně snoubili, no prostě paráda. I tím skončili moje střevní problémy, které jsem měl od Singapuru a celou cestu Malajsií.
Začala tu ale asi zatím největší komunikační bariéra, protože nebylo tak samozřejmé jako v předchozích státech že téměř každý umí základy angličtiny. Ale i to jsme přežili, někdy to bylo vtipné, někdy jsme to raději vzdali. Lidé však nám nepřišli až tak moc srdeční jako tomu bylo v Nepálu a Malajsií a já měl občas i sevřenou ..... trochu stresík, jestli vše dopadne tak jak jsme se domluvili. Nakonec to vždy dobře skončilo ale s nervama. Nebyla tam asi nějaká přirozená důvěra.

Hned jak jsme překročili hranice, jeli jsme nočním přejezdem do letoviska Krabi. V noci, spíš k ránu nebyl problém se ubytovat, ceny tu byli příjemnější než v Malajsii a kvalita ubytování taky super. I když jsme vynechali vytipované ostrova Ko Tarutao, Ko Lanta chtěli jsme co nejrychleji jet po západním pobřeží Andamanského moře k hlavnímu hřebu výletu Surinské ostrovy - Ko Surin Tai.
V Ao Nangu jsme zůstali den a dlouhoocasou lodí jeli relaxovat na jeden z krasových ostrovů. Na Krabi to je nádhera - ty krasový a Aonang je celkem pěkné městečko, čisté a celkem levné i když je tu dost turistů. Ostrůvek pěkný, i když pláž na ostrově vypadá dost jinak než na fotkách..... nepořádek a odpadky.
Další den jsme již jeli na proslulý ostrov Phi Phi. Ten všichni vychvalují jako ten nejbáječnější a nejkrásnější ostrov světa. I ten náš průvodce Lonely Planet. Po příjezdu na ostrov v poobědních hodinách jsme se na tý báječný pláži chtěli vykoupat, ale marně. Přes den tam byl odliv. Takže první zklamání. Po Tsunami co tento ostrov postihlo asi hodně není ani památky. Je to taky místo hlavně batůžkářů - individuálních cestovatelů, a to především od doby co se tu natáčel film Pláž s Leonardem di Capriem. Je tu i taková atmosféra, že by se snad každý nechal potetovat, všude tetovací salony a fakt vás to výzývá.


Další den jsme právě jeli na výlet okolo ostrova a i na neobydlený ostrov PhiPhi Leh kde je zrovna ta legendární Maya Beach. Mě osobně se celkem líbila..... měli jsme teda několik zastávek a šnorchlování nás tedy taky zklamalo a něco co jsme zažili na Tiomaně se rozhodně neopakovalo. Na tomto výletu jsme poznali ale párek prímových Blaváků a strávili s nimi celý den až do rána :-) Na tomto ostrově se totiž paří ve velkým a všude jsou fire show. PhiPhi ale dle našeho pohledu je krásný na fotkách, ale ve skutečnosti bych ho klidně vynechal. A není to jen náš názor.
Odtud jsme jeli na Phuket, největší ostrov a hodně komerční a letovisko pro zahraniční turisty na válející dovolenou. Jeli jsme do oblasti Kata, která patří k těm "luxusnějším". Pohled na těch spousty bělochů, kteří jsou zde na 12 dní a jsou uplně rudí jak přepálili slunko, byl směšný a možná i odrazující. Moře a pláž žádný zázrak. Mimo spousty Rusáků a ruských nápisů jsme tu viděli dost obojživelníků, aneb náš výraz pro transsexuály. Tady to nebylo tedy první setkání s nimi, ale bylo jich tu nejvíc. Zde jsme jen přespali, také to není místo, kde bysme chtěli zůstat a putovali dál na sever. Rychle pryč.

Možná právě kvůli jazykové bariéře jsme cestovali o pár hodin déle  .... ale zase to bylo prímový. Autobusama, ve kterých snad nikdy nejeli turisti, karaoke v autobuse, ..... Směr byl vesnice Khura Buri odkud odplouvají lodě. Strašně jsme se těšili a po celém dni dorazili do cestovky k Tomovi, který organizuje právě přepravu a ubytování v mořským parku Surinský ostrovy. Ten nás hned však zpražil, s tím že nás nepotěší a zítra se park zavírá. Má otevřeno 6 měsíců v roce a zavírá se kvůli monzunovému období. Lonely planet sliboval ještě o 14 dní víc. No cuž co se dá dělat. V plánu bylo strávit zde 6 dní a fakt to mělo být to nejlepší co jsme zatím v Thajsku mohli vidět. Nebylo dost času na to přejet někam dál a tak jsme skončili na nedalekém Ko Phayam a bylo krásně. Relax, romantické ubytování, masáže, velmi málo lidí, klid, avšak moře bylo velmi rozbouřené a dovádět v příboji šlo jen chvíli. Monzunové období už pomalu začínalo, a jeden celý den nám propršel.

Po té jsme udělali krátkou návštěvu sousední země Barmy, ale jen účelově pro prodloužení pobytu v Thajsku. Odtud jsme putovali už směr Bangkok, cestou mikrobusem, pak autobusem jsme se stavili v kosmopolitním letovistu u bangkoku Hua Hia. Odtud vlakem do hlavního města.




V Bangkoku strávili tři dny. Původní záměr byl nakupovat, ale to se nám moc nepovedlo. Ač stánků a všeho je všude dost a i levné, tak prostě nejde vybrat normální věci. Takže i nakupování nás zklamalo.


Závěr zprávy z Thajska, bylo fajn, ale koupání, dokonale čisté a klidné moře ani proslulých palačinek jsme se nenabažili dosyta ..... asi jsme jeli s příliš velkým očekáváním, nebo byli v nesprávnou dobu na nesprávných místech.



Z Bangkoku jsme letěli v noci a měli celý den v Istambulu, takže jsme se vydali do města a toto krásné město si ještě na závěr užili.

uz 5 dni v Thajsku ... aneb co bylo predtim

Tak tento prispevek jiz piseme podruhe, na ostrove PhiPhi jsme ho psali poprve v telefonu pres wifi, ale nejak to cele spadlo.

Jsme jiz tedy pet dni v Thajsku .... Pred prechodem hranic nasledovala cesta po Malajsii, po zemi kde je levnejsi benzin nez voda (natural95 1 litr = 11,40 Kc versus balena voda 0.5l = 6 kc)
Tady jsme stravili nakonec 10 dni vic nez jsme si puvodne planovali. Ze Singapuru jsme smerovali k prvnimu skutecnemu mori na ostrov Tioman, ktery je jen par hodin od singapurske hranice. Prechodem hranic jsme se dostali do trochu jineho a sveta, takoveho prirozenejsiho i kdyz Malajsie je take celkem vyspely stat.

Ostrov Tioman patri k nejlepsim lokalitam na potapeni a snorchlovani. Velmi prijemne misto a ostruvek, skoda ze jsme tam byli jen 2 a pul dne. Protoze nic hezciho jsme zatim nevideli. Krasna azurova voda, snorchlovat se dalo i u plaze a spousty krasnych ryb a koralu. Byli jsme i na vyletech za snorchlovanim a podmorsky svet byl neco neuveritelneho.



Z Tiomanu jsme jeli vecernim az nocnim prejezdem do Kuala Lumpur neboli Kej El. Ridic autobusu byl sebevrah a tak cesta 6 hodin byla stresujici :-)) Ve dve v noci jsme se ubytovali na zive ulici v Chinetown. KL - centrum je celkem male, takze nam stacil jeden den a dve noci. Samozrejme jsme nevynechali navstevu Petronas Tower (v soucasne dobe 5. nejvyssi budova sveta), kde jsme se vyvezli vytahem do 86.patra - 370 metru. KL je velmi moderni a pekne mesto, prirozenejsi nez singapur. Je to nejzelenejsi mesto na svete a z vrchu to opravdu bylo videt. Visuta jednokolejka dava punc mesta budoucnosti, tak jak si ho pamatuji z detstvi z knizek Proc a jak a Uz vim proc .....

Po KL nasledoval presun autobusem do stredozemi do Cameronske vysociny, kde to zije cajem a jahodami. Bylo to takove ochlazeni, jelikoz tu bylo pouhych 22 stupnu. Takze prijemne. Cajovnikove plantaze jsou nadherne, tam jsme se i dostali do vysky nad 2000 m.n.m, ale tentokrat nas tam dovezli jeepem. Malajci zijou jahodami, ty tu maji sezonu po cely rok. Treba i fanta a mirinda je v malajsii jen jahodova.

 Odtud uz jsme smerovali na sever a jeli do Georgetownu, tam jsme v podstate jen prenocovali a toto mesto se nam moc nelibilo a nepochopili jsme proc je na seznamu Unesco ..... mozna jsme nevideli to spravne. Odtud zase autobusy a trajekty na ostrov Langkawi, coz nam bylo doporucovano jednim malajcem na Tiomane. Je to nejoblibenejsi misto pro Malajce a udajne i nejhezci plaz. Meli jsme velke oci, plaz byla velka, avsak voda spinava. Pozitivum tu bylo levne pivo, jelikoz Langkawi je duty free zona. Takze pro nas jiz bylo konecne prijatelne. V malajsii je totiz velmi citit ze jsou muslimove a takze alkohol se tu moc nepije .... Celkove ta kultura je odlisna.
Ale pujcili jsme si skutra na cely den a projeli temer vsechny plaze na ostrove, vcetne tech privatnich. Nejlepsi voda byla na jednom velkem vodopade, ktery jsme objevili cestou. Koupani velmi osvezujici. Takze Langkawi jsme si nakonec velmi uzili. Vlastne i celou Malajsii. Bylo tu super.

Odtud se totiz nase vyprava presunula do Thajska a 23.4. jsme prekrocili hranice.

Z budoucnosti do budoucnosti

Tak jsme odleteli z Kathmandu, z nasi navstevy v budoucnosti. V Nepalu je totiz nyni rok 2068. Pouzivaji tam totiz jiny kalendar, co bylo pocatkem nam vsak nikdo nedokazal vysvetlit. Zahajili jsme tak presun pres Dili do Singapuru. Z maleho a pustoprazdneho letiste v Kathmandu Tribuvan (pojmenovane tez po panovnikovi :-) ) jsme se dostali na velke letiste v Dili. Meli jsme zhruba 6 hodin na dalsi let a tak jsme se vydali na chvilinku do mesta, no kdy se zase podivame do Dili.

Dili - Na centralni vlakove nadrazi jsme dorazili kdyz uz byla tma. Nemeli jsme moc casu a jen cca hodinku jsme se prosli po okoli, to bohate stacilo. Asi uz nas to nelaka se tam vydat na dele. Byl tam hukot, spousty lidi, strasne to tam smrdelo .... vsichni mocili na ulici kde se jim zlibilo .... spina. Sice oproti Nepalu maji chodniky, silnice, nejak fungujici dopravu ..... ale tim mene si toho asi vazi. Nevim. Nepal byl v tomto skvely, sice nemaji silnice a chodniky (obcas teda ano), je tam prasno, elektrika dost casto vypadava, ale lidi jsou tam proste jini. Ale jak jiz jsme psali tak to je na samostatny post o Nepalu - systemu dopravy, atd.

Singapur - rano jsme pristali na letisti Changi. Prileteli jsme do "mesta budoucnosti". Byl to trochu kulturni sok po navsteve jak Kathmandu tak pak i Dili. Vsechno vypadalo naprosto dokonale, nikde zadna chyba. Az pak po case, kdyz jsme se trochu rozkoukali, tak nam to prislo trochu normalnejsi. Hlavne jsme bydleli v casti Little India, kde tolik poradku nebylo i kdyz na realnou Indii tam bylo az sterilne.
Nicmene Singapur je takovy trochu strojeny a neosobni, ale Singapurcanum to evidentne nevadi. Maji celkem dobrou sit verejne dopravy, ve ktere se vyborne orientuje. Vyuzivaji ji spousty obyvatel, bez ohledu jestli je to bohatsi nebo chudsi vrstva. Jezdi vsichni. Strasne radi se dotykaji svych dotykovych zarizeni. V metru snad kazdy vytahne svuj smartphone, tablet a neco na nem delaji ...... Podle naseho nazoru Apple polovinu sve produkce proda prave v Singapuru.

Singapurcani maji dve zaliby a to je nakupovani a jidlo. Nakupnich center je tam opravdu neskutecne mnoho a jeste jak jsou obrovske. V podstate z jednoho volne projdete do druheho ani nevite jak. Zadne v Praze se nevyrovna zadnemu ..... Jsou tam i luxusni obchody a na Orchard Road najdete i treba 3 obchody Luis Vuiton skoro vedle sebe .... Guci, Prada atd. A nejsou prazdne. Nakupni centra se zaviraji v 10 hodin vecer, do te doby jsou naprosto k prasknuti. Pak jde cele mesto spat a nocni zivot tu moc nefrci.
Jidlo - az neuveritelne, podle nas tam nikdo doma nevari a vsichni se stravuji nekde venku. Podle pruvodce je tam 6500 restauraci a 12000 stanku s jidlem. Stravuji se v tzv. hawker centrech, kde jsme se stravovali i my. Je to takova trznice, kde je mraky stanku s jidlem a kazdy pripravuje nejakou jinou kuchyni. Ja jsem to nevykryl a muzu rict, ze priznivec singapurske kuchyne se rozhodne nestanu. Experimentoval jsem a vzdy jsem se spalil - nedalo se to jist a ani citit .... Ivanka sla na jistotu a uzila si to, jejich krechke kure s ryzi.


Prislo nam to tam cele krecovite a trochu umele .... Singapur je totiz mesto pokut - za koureni, za zvykani, za vyhazovani odpadku, za jedeni a piti v nevyhrazenych mistech. Pokuty nejsou male cca od 3000 - 15000 Kc. A meli jsme pocit, ze vsude nas sleduji kamery. :-)
Singapurcani jako lidi jsou taky trochu zvlastni - vypadaji chytre, poslusne, trochu chladne a je videt jak se maji dobre. Singapurska mladez vypada strasne detsky ..... no ale prumerny vek je tak 80 let. Takze zakazy jim asi vyhovuji. Ja osobne bych je prirovnal preciznosti k nemcum s americkou kycovitosti ....

Jinak mesto je to ale nadherne, ciste, uhledne, stale se tam stavi .....  velmi ruznorode CBC, Chinatown, Little India, Orchard road. Stavby a architektura jsou super.
Pocasi je tam velmi teple a maji zde velkou vlhkost, takze jsme byli radi za tu hustou sit metra a obchodnich center, ktere byli velmi dobre klimatizovane.

V Singapuru jsme stravili o jednu noc vice nez jsme planovali a pak se vydali na cestu do Malajsie na skutecne more na ostrov Tioman....

Zde na tomto odkazu  zase najdete  par vybranych fotek
https://picasaweb.google.com/111578144864141539875/Singapur2012?authuser=0&feat=directlink