Už je to více jak měsíc co jsme doma a zatím nebylo dostatek síly a vlastně ani internetové připojení abychom napsali poslední příspěvek.
Tak tedy Thajsko měl být závěr a vlastně takový hřeb našeho putování a po trochu náročnějším putování v národním parku Sagarmatha a i rychlém přesunu po Malajsii jsme si chtěli dopřát relax, krásné pláže a relax. Byli jsme připraveni jak jsou v Thajsku prímový lidé a tak teda už abychom tam byli. Největší změnou byla strava, fakt super hned první jídlo. Konečně pořádné jídlo a chutě se báječně snoubili, no prostě paráda. I tím skončili moje střevní problémy, které jsem měl od Singapuru a celou cestu Malajsií.
Začala tu ale asi zatím největší komunikační bariéra, protože nebylo tak samozřejmé jako v předchozích státech že téměř každý umí základy angličtiny. Ale i to jsme přežili, někdy to bylo vtipné, někdy jsme to raději vzdali. Lidé však nám nepřišli až tak moc srdeční jako tomu bylo v Nepálu a Malajsií a já měl občas i sevřenou ..... trochu stresík, jestli vše dopadne tak jak jsme se domluvili. Nakonec to vždy dobře skončilo ale s nervama. Nebyla tam asi nějaká přirozená důvěra.
Hned jak jsme překročili hranice, jeli jsme nočním přejezdem do letoviska Krabi. V noci, spíš k ránu nebyl problém se ubytovat, ceny tu byli příjemnější než v Malajsii a kvalita ubytování taky super. I když jsme vynechali vytipované ostrova Ko Tarutao, Ko Lanta chtěli jsme co nejrychleji jet po západním pobřeží Andamanského moře k hlavnímu hřebu výletu Surinské ostrovy - Ko Surin Tai.
V Ao Nangu jsme zůstali den a dlouhoocasou lodí jeli relaxovat na jeden z krasových ostrovů. Na Krabi to je nádhera - ty krasový a Aonang je celkem pěkné městečko, čisté a celkem levné i když je tu dost turistů. Ostrůvek pěkný, i když pláž na ostrově vypadá dost jinak než na fotkách..... nepořádek a odpadky.
Další den jsme již jeli na proslulý ostrov Phi Phi. Ten všichni vychvalují jako ten nejbáječnější a nejkrásnější ostrov světa. I ten náš průvodce Lonely Planet. Po příjezdu na ostrov v poobědních hodinách jsme se na tý báječný pláži chtěli vykoupat, ale marně. Přes den tam byl odliv. Takže první zklamání. Po Tsunami co tento ostrov postihlo asi hodně není ani památky. Je to taky místo hlavně batůžkářů - individuálních cestovatelů, a to především od doby co se tu natáčel film Pláž s Leonardem di Capriem. Je tu i taková atmosféra, že by se snad každý nechal potetovat, všude tetovací salony a fakt vás to výzývá.
Další den jsme právě jeli na výlet okolo ostrova a i na neobydlený ostrov PhiPhi Leh kde je zrovna ta legendární Maya Beach. Mě osobně se celkem líbila..... měli jsme teda několik zastávek a šnorchlování nás tedy taky zklamalo a něco co jsme zažili na Tiomaně se rozhodně neopakovalo. Na tomto výletu jsme poznali ale párek prímových Blaváků a strávili s nimi celý den až do rána :-) Na tomto ostrově se totiž paří ve velkým a všude jsou fire show. PhiPhi ale dle našeho pohledu je krásný na fotkách, ale ve skutečnosti bych ho klidně vynechal. A není to jen náš názor.
Odtud jsme jeli na Phuket, největší ostrov a hodně komerční a letovisko pro zahraniční turisty na válející dovolenou. Jeli jsme do oblasti Kata, která patří k těm "luxusnějším". Pohled na těch spousty bělochů, kteří jsou zde na 12 dní a jsou uplně rudí jak přepálili slunko, byl směšný a možná i odrazující. Moře a pláž žádný zázrak. Mimo spousty Rusáků a ruských nápisů jsme tu viděli dost obojživelníků, aneb náš výraz pro transsexuály. Tady to nebylo tedy první setkání s nimi, ale bylo jich tu nejvíc. Zde jsme jen přespali, také to není místo, kde bysme chtěli zůstat a putovali dál na sever. Rychle pryč.
Možná právě kvůli jazykové bariéře jsme cestovali o pár hodin déle .... ale zase to bylo prímový. Autobusama, ve kterých snad nikdy nejeli turisti, karaoke v autobuse, ..... Směr byl vesnice Khura Buri odkud odplouvají lodě. Strašně jsme se těšili a po celém dni dorazili do cestovky k Tomovi, který organizuje právě přepravu a ubytování v mořským parku Surinský ostrovy. Ten nás hned však zpražil, s tím že nás nepotěší a zítra se park zavírá. Má otevřeno 6 měsíců v roce a zavírá se kvůli monzunovému období. Lonely planet sliboval ještě o 14 dní víc. No cuž co se dá dělat. V plánu bylo strávit zde 6 dní a fakt to mělo být to nejlepší co jsme zatím v Thajsku mohli vidět. Nebylo dost času na to přejet někam dál a tak jsme skončili na nedalekém Ko Phayam a bylo krásně. Relax, romantické ubytování, masáže, velmi málo lidí, klid, avšak moře bylo velmi rozbouřené a dovádět v příboji šlo jen chvíli. Monzunové období už pomalu začínalo, a jeden celý den nám propršel.
Po té jsme udělali krátkou návštěvu sousední země Barmy, ale jen účelově pro prodloužení pobytu v Thajsku. Odtud jsme putovali už směr Bangkok, cestou mikrobusem, pak autobusem jsme se stavili v kosmopolitním letovistu u bangkoku Hua Hia. Odtud vlakem do hlavního města.
V Bangkoku strávili tři dny. Původní záměr byl nakupovat, ale to se nám moc nepovedlo. Ač stánků a všeho je všude dost a i levné, tak prostě nejde vybrat normální věci. Takže i nakupování nás zklamalo.
Závěr zprávy z Thajska, bylo fajn, ale koupání, dokonale čisté a klidné moře ani proslulých palačinek jsme se nenabažili dosyta ..... asi jsme jeli s příliš velkým očekáváním, nebo byli v nesprávnou dobu na nesprávných místech.
Z Bangkoku jsme letěli v noci a měli celý den v Istambulu, takže jsme se vydali do města a toto krásné město si ještě na závěr užili.
Začala tu ale asi zatím největší komunikační bariéra, protože nebylo tak samozřejmé jako v předchozích státech že téměř každý umí základy angličtiny. Ale i to jsme přežili, někdy to bylo vtipné, někdy jsme to raději vzdali. Lidé však nám nepřišli až tak moc srdeční jako tomu bylo v Nepálu a Malajsií a já měl občas i sevřenou ..... trochu stresík, jestli vše dopadne tak jak jsme se domluvili. Nakonec to vždy dobře skončilo ale s nervama. Nebyla tam asi nějaká přirozená důvěra.
Hned jak jsme překročili hranice, jeli jsme nočním přejezdem do letoviska Krabi. V noci, spíš k ránu nebyl problém se ubytovat, ceny tu byli příjemnější než v Malajsii a kvalita ubytování taky super. I když jsme vynechali vytipované ostrova Ko Tarutao, Ko Lanta chtěli jsme co nejrychleji jet po západním pobřeží Andamanského moře k hlavnímu hřebu výletu Surinské ostrovy - Ko Surin Tai.V Ao Nangu jsme zůstali den a dlouhoocasou lodí jeli relaxovat na jeden z krasových ostrovů. Na Krabi to je nádhera - ty krasový a Aonang je celkem pěkné městečko, čisté a celkem levné i když je tu dost turistů. Ostrůvek pěkný, i když pláž na ostrově vypadá dost jinak než na fotkách..... nepořádek a odpadky.
Další den jsme již jeli na proslulý ostrov Phi Phi. Ten všichni vychvalují jako ten nejbáječnější a nejkrásnější ostrov světa. I ten náš průvodce Lonely Planet. Po příjezdu na ostrov v poobědních hodinách jsme se na tý báječný pláži chtěli vykoupat, ale marně. Přes den tam byl odliv. Takže první zklamání. Po Tsunami co tento ostrov postihlo asi hodně není ani památky. Je to taky místo hlavně batůžkářů - individuálních cestovatelů, a to především od doby co se tu natáčel film Pláž s Leonardem di Capriem. Je tu i taková atmosféra, že by se snad každý nechal potetovat, všude tetovací salony a fakt vás to výzývá.
Další den jsme právě jeli na výlet okolo ostrova a i na neobydlený ostrov PhiPhi Leh kde je zrovna ta legendární Maya Beach. Mě osobně se celkem líbila..... měli jsme teda několik zastávek a šnorchlování nás tedy taky zklamalo a něco co jsme zažili na Tiomaně se rozhodně neopakovalo. Na tomto výletu jsme poznali ale párek prímových Blaváků a strávili s nimi celý den až do rána :-) Na tomto ostrově se totiž paří ve velkým a všude jsou fire show. PhiPhi ale dle našeho pohledu je krásný na fotkách, ale ve skutečnosti bych ho klidně vynechal. A není to jen náš názor.Odtud jsme jeli na Phuket, největší ostrov a hodně komerční a letovisko pro zahraniční turisty na válející dovolenou. Jeli jsme do oblasti Kata, která patří k těm "luxusnějším". Pohled na těch spousty bělochů, kteří jsou zde na 12 dní a jsou uplně rudí jak přepálili slunko, byl směšný a možná i odrazující. Moře a pláž žádný zázrak. Mimo spousty Rusáků a ruských nápisů jsme tu viděli dost obojživelníků, aneb náš výraz pro transsexuály. Tady to nebylo tedy první setkání s nimi, ale bylo jich tu nejvíc. Zde jsme jen přespali, také to není místo, kde bysme chtěli zůstat a putovali dál na sever. Rychle pryč.
Možná právě kvůli jazykové bariéře jsme cestovali o pár hodin déle .... ale zase to bylo prímový. Autobusama, ve kterých snad nikdy nejeli turisti, karaoke v autobuse, ..... Směr byl vesnice Khura Buri odkud odplouvají lodě. Strašně jsme se těšili a po celém dni dorazili do cestovky k Tomovi, který organizuje právě přepravu a ubytování v mořským parku Surinský ostrovy. Ten nás hned však zpražil, s tím že nás nepotěší a zítra se park zavírá. Má otevřeno 6 měsíců v roce a zavírá se kvůli monzunovému období. Lonely planet sliboval ještě o 14 dní víc. No cuž co se dá dělat. V plánu bylo strávit zde 6 dní a fakt to mělo být to nejlepší co jsme zatím v Thajsku mohli vidět. Nebylo dost času na to přejet někam dál a tak jsme skončili na nedalekém Ko Phayam a bylo krásně. Relax, romantické ubytování, masáže, velmi málo lidí, klid, avšak moře bylo velmi rozbouřené a dovádět v příboji šlo jen chvíli. Monzunové období už pomalu začínalo, a jeden celý den nám propršel.
V Bangkoku strávili tři dny. Původní záměr byl nakupovat, ale to se nám moc nepovedlo. Ač stánků a všeho je všude dost a i levné, tak prostě nejde vybrat normální věci. Takže i nakupování nás zklamalo.
Závěr zprávy z Thajska, bylo fajn, ale koupání, dokonale čisté a klidné moře ani proslulých palačinek jsme se nenabažili dosyta ..... asi jsme jeli s příliš velkým očekáváním, nebo byli v nesprávnou dobu na nesprávných místech.Z Bangkoku jsme letěli v noci a měli celý den v Istambulu, takže jsme se vydali do města a toto krásné město si ještě na závěr užili.
Žádné komentáře:
Okomentovat